Lámavé kosti

Řídnutí kostí přichází pozvolna a často bezpříznakově. Postihuje 7–10 % populace a riziko se zvyšuje zejména u žen po menopauze v důsledku snížení produkce ženských pohlavních hormonů. Po 50. roce onemocněním trpí přibližně třetina dámské populace (zatímco u mužů je to pětina), po 70. roce je to již polovina. Léčí se přitom jen pětina až desetina – a často na svou nemoc pacienti přijdou až s první zlomeninou. Svou daň si totiž řídnutí kostí vybírá v podobě zvýšené lámavosti – klesá jejich pružnost, pevnost a odolnost. Podle WHO jsou osteoporotické zlomeniny hlavní příčinou invalidity starších lidí. Tak jako u jiných nemocí, i zde je jako prevence důležitá životospráva – pravidelný pohyb odpovídající věku, omezení konzumace alkoholu, vyvarovat se kouření a dbát na vyvážený jídelníček. Je dobré minimalizovat sůl a naopak zařadit potraviny bohaté na vápník a vitamin D (vejce, tučné ryby, mléko), který lze doplňovat i potravinovými doplňky. Do těla je dodáván také slunečními paprsky, proto v létě vyrazte na čerstvý vzduch. 

Bolesti kloubů

Osteoartróza, někdy též zkráceně artróza, se na rozdíl od osteoporózy netýká kostí, nýbrž kloubů. Často zasahuje kolenní kloub, který je nositelem lidské váhy, ale postihuje rovněž kyčle, klouby rukou a páteře. Riziko stoupá společně s věkem – postihuje až 40 % šedesátníků, přičemž více jsou ohroženy ženy, zejména ty s nadváhou, protože kila navíc přetěžují klouby. Nejvýrazněji na sebe artróza upozorňuje bolestí postiženého kloubu, zprvu při pohybu, v pokročilejších stádiích i v klidu. Omezená je také hybnost a dochází následně k úbytku svalové hmoty, způsobené ztrátou funkční kapacity kloubu. Těm, kdo tímto onemocněním trpí, pomáhají látky zvané chodroitin sulfát a glukosamin sulfát (obsažený například v přípravku GS Condro DIAMANT), který poskytuje úlevu od bolesti kloubů a podporuje regeneraci, obnovu a ochranu chrupavky, čímž zmírňuje potíže a zlepšuje funkci kloubů. Prospěšný je rovněž kolagen v přirozené podobě (např. v Cemio Kamzík), který stimuluje imunitní systém a zabraňuje tělu, aby si ničilo vlastní kolagen. Dále se doporučuje snížení hmotnosti, vhodný pohyb a obuv, lze také absolvovat fyzikální terapii, jako je třeba termoterapie, elektromagnetická léčba či akupunktura.

Neviditelná cukrovka
Nadváha, nevhodný jídelníček, sedavý způsob života a přibývající věk – to vše přispívá i k dalšímu častému onemocnění: diabetu druhého typu. Varovné příznaky mohou být únava, stálá žízeň a s tím spojené časté močení, zhoršený zrak a sluch, svědění kůže, mravenčení (až necitlivost) rukou a nohou, zvýšený hlad... Jelikož se však jedná o symptomy, které přicházejí pozvolna, řada lidí je přisuzuje přirozenému procesu stárnutí a návštěvě lékaře se vyhýbá – přitom správná diagnóza a určení hladiny cukru v krvi je stěžejním bodem k návratu ke kvalitnímu životu. „Diabetes je v dnešní době léčitelné onemocnění, které však pacienty provází celý život. Moderní postupy léčby umožňují diabetikům vést stejně kvalitní život jako zdravým lidem, v první řadě ale záleží na vůli pacienta dodržovat veškerá léčebná doporučení. Ta jsou sice individuální, každý pacient ale musí vždy důkladně porozumět tomu, proč je nutné zvýšit jeho pohybovou aktivitu, nastavit vyvážený jídelníček nebo třeba ubrat na váze,“ vysvětluje MUDr. Marta Klementová, vedoucí lékařka diabetologického centra DIAvize v Praze. Prevence a pravidelná kompenzace cukrovky podle pokynů lékaře má zásadní význam i pro boj s dalšími onemocněními, které diabetes provázejí. Prvotním předpokladem je udržení potřebné hladiny krevního cukru (optimálně 5,5mmol/l) a vyvarování se dramatických vzestupů a pádů této hodnoty. Dále je vhodné hlídat si cholesterol i krevní tlak a rovněž absolvovat pravidelné prohlídky u očního lékaře.

Slábnoucí zrak

Také oči se stávají obětí přirozeného procesu stárnutí – nejen u diabetiků. Slábnoucí zrak zkrátka patří k přibývajícím létům, ovšem díky možnostem současné medicíny nemusíme jen pasivně „přihlížet“ tomu, jak se svět kolem nás rozmazává. Za nutnost nosit brýle na čtení může presbyopie neboli vetchozrakost, kterou způsobuje fakt, že po 45. roku života začne oko ztrácet schopnost akomodace (zaostření) do blízka. Po šedesátém roce se navíc často přidává šedý zákal, který je způsoben zakalováním čočky. Statistiky uvádějí, že po pětasedmdesátce se katarakta objevuje u více než tří čtvrtin populace! Onemocnění, které je u žen častější než u mužů, v rozvojových zemích vede až ke slepotě. Lze jej naštěstí řešit jednoduchým operativním zákrokem, při němž se zakalená čočka vymění za umělou. „Dříve se šedý zákal operoval až v pokročilé fázi, dnes je to jinak. Čím dříve přijdete, tím bude operace jednodušší a šetrnější. Čím je šedý zákal pokročilejší, tím je oční čočka tvrdší a její odstranění je při operaci náročnější," uvádí doc. MUDr. Šárka Skorkovská, CSc., primářka brněnské oční kliniky NeoVize. Umělá čočka zároveň řeší i problém vetchozrakosti – a pokud se pacient rozhodne si připlatit za bifokální či trifokální nitrooční čočku, která zlepšuje vidění na dvě (respektive tři) vzdálenosti, může se zbavit brýlí definitivně a mít zrak zase jako zamlada.

Únik moči: častý problém, o kterém se nemluví
Samovolný únik moči, tedy takzvaná inkontinence, je problém, který je často tabuizován – přitom se s ním občas setká každá třetí žena po šedesátce, denní únik může trápit až pětinu dámské populace nad tento věkový limit. Existují různé příčiny a druhy inkontinence: stresová, urgentní, z přeplnění, smíšená (pokud se vyskytují příznaky více typů), funkční nebo totální (kontinuální). Při potížích je důležité absolvovat vyšetření u urologa, který doporučí způsob léčby. „Ke konzervativním léčebným postupům patří změna životosprávy (úbytek na váze, stop kouření, pití kávy, omezení těžké fyzické aktivity), rehabilitace a fyzikální léčba. Sem patří trénink močového svěrače, gymnastika svalů pánevního dna, elektrostimulace včetně vaginální elektrické stimulace svalů pánevního dna, překonávání nutkání – bladder drill, nácvik na toaletu, biofeedback, neuromodulační a neurostimulační techniky a tak dále,“ vyjmenovává metody konzervativní léčby profesor MUDr. Marek Babjuk, CSc., hlavní lékař pražské urologické kliniky UroKlinikum. Další možnosti představují takzvané vaginální kónusy, odvod moči močovou cévkou nebo cévkou zavedenou přes břišní stěnu do měchýře, používání inkontinenčních pomůcek, protetické pomůcky, farmakoterapie (tlumí stahy svaloviny močového měchýře, zvyšuje kapacitu močového měchýře, posiluje uzávěrové mechanismy). Dodávání estrogenů u žen v období přechodu (hormonální substituční léčba) zlepšuje prokrvení a tím i funkci tkání v oblasti uretry, pochvy a spodiny močového měchýře. Pokud metody konzervativní léčby nezaberou, doporučuje se operativní řešení.

Zdroj:i60.cz