Prosinec 2019 a čínský Wu-chan, málo kdo věřil, že se nemoc dostane přes půl zeměkoule a my v naší české kotlině budeme řešit podobné problémy. Snad před sto lety by to bylo nemyslitelné, ale vzhledem k rostoucí globalizaci světa to byla jen otázka času.  1. března tohoto roku byl u nás první potvrzený případ výskytu nemoci Covid-19.

Není třeba rekapitulovat vládní nařízení nebo je hodnotit, to je na každém. My se v tomto článku zaměříme na drobnosti, které postihli každého z nás. A ukázali, že nepřízeň osudu probouzí v lidech to lepší. Přestávají hledět jen na své dobro a nabízejí pomoc ostatním. Situace okolo Covid-19 ukázala, kolik dobra v nás je. Nezapomínejme na to a pomáhejme si i nadále.

Bylo to vidět nejen na sociálních sítích a v televizi, ale i u většiny lidí doma nebo u sousedů a známých. Nedostatek roušek a respirátorů probudil zlaté české ručičky, celé rodiny šili roušky nejen pro sebe, ale i pro ostatní. Kterým je zdarma nebo za cenu materiálu prodávali. Pracovní kolektivy šili roušky, ať už to jsou garderobiérky z divadel nebo švadlenky. Proč čekat na něco z Číny, když si to umíme vyrobit sami! Navíc, mysleme ekologicky a ekonomicky. Doma vyrobená rouška je levnější, krásnější a více eco friendly než dovezená jednorázová z Číny. Ano jsou provozy a zaměstnání, které musejí mít sterilní materiál, ale běžný občan pro svoji ochranu využije i domácí výrobek. Který bude stále funkční i v době podzimních chřipek. Věříme, že povinnost nosit roušky podpoří návyk nosit roušky v obdobích běžné sezónní chřipky.

Dobrovolníci pomáhali seniorům s nákupy potravin i léků, aby nemuseli odcházet z domu a vystavovat se možné nákaze. To platí i pro venčení jejich čtyřnohých mazlíčků. Vše zdarma a s úsměvem. Města organizovala rozvozy obědů pro seniory, ale i pro rodiny s dětmi. Které po uzavření škol i školek zůstali doma. Spouštěli se zdarma infolinky, kde se mohli lidé informovat o aktuální situaci nebo si jen popovídat, pokud se cítili osamoceni.

Protože právě izolovanost, některých obyvatel byla nejhorším průvodcem v době nouzového stavu. Často se v této souvislosti hovoří o seniorech. Kteří byli vystaveni velké zkoušce, bylo jim zamezeno v sociálním kontaktu. Věci pro člověka, tak přirozené, jako je dýchání. Ale právě tohle ukázalo sílu a snahu o řešení situace. Dnešní doba umožňuje řadu řešení, jak se vídat na dálku díky on-line prostředí a toho senioři rychle využili! Všem je jasné, že ne každý člověk má počítat a internet, ale i telefon. Možnost si na chvíli popovídat byla příjemným zpestřením.

Pro ukrácení dlouhé chvíle se spustili televizní kanály, pro děti, tak pro seniory. A především obstarávali distribuci pravdivých informací do společnosti. Řada knihoven zdarma a všem zpřístupnila digitalizované knižní fondy. Česká Televize zpřístupnila svůj archiv, kde se nachází tisíce hodin televizních pořadů. Umělci pořádali živé koncerty ze svých domovů, zdarma nebo za dobrovolný příspěvek. Kultura z pohodlí vlastního domova.

Lidé více vyráželi do přírody, na procházky. Většina z lidí vyměnila dovolenou v zahraničí za dovolenou v Česku. Určitě je vhodné tímto podpořit tuzemskou ekonomiku, a navíc si připomenout, že i u nás je krásně. Není potřeba létat přes půl světa, i když snad i tato možnost bude brzy bezpečná, jako v minulosti.

Diskutovaným tématem se stali uzavřené hranice, věc 30 let nevídaná. Omezení osobní svobody na úkor prospěchu společnosti?

A ruku na srdce, člověk měl více času, život se zpomalil. Lidé trávili více času doma s rodinou, s dětmi. Život se zpomalil a člověk si znovu uvědomil, cenu času a hodnotu skutečného osobního kontaktu s blízkými. Pozornost lidí nebyla roztěkána mezi práci, kulturu nebo nespočet koníčků. Zůstali jen základní potřeby a hodnoty. Věříme, že jste i tento „těžký čas“ využili s rozumem.  Uvědomili si, jak se máme dobře a stále žijeme v době blahobytu. A znovu se připomněli hodnoty nejdůležitější.

Zde jistě patří i ohlédnutí z vaší strany a příběh manželů Novotných

Žijeme na malé vesnici, jsme manželé přes šedesát let. Je to vůbec možné? S manželem jsme si prošli ledačím a víme, že život není lehký. Ale i nás zaskočilo, co se děje poslední týdny a měsíce. Izolace na vesnici není taková, jako ve městě. Tam lidé sedí doma, nakupují ve velkých obchodech a ulice jsou liduprázdné.

Bydlíme na okraji vsi, okolo domu máme velkou zahradu. Příchod jara a hezkého počasí nás s manželem, jako každý rok, vyhnalo do sadu a k záhonům. Příroda nečeká! Nakupujeme v malém obchodě, je to takové centrum, kde se všichni setkávají. Ale teď ne, v prodejně musí být pouze jeden zákazník a prodavačka. Vše balené a mé peníze v prodavačce snad budí i odpor. Neplatím kartou, neumím to. Brzy nebyla mouka a řada surovin jen na objednání. S manželem jsme díky tomu zavzpomínali na dětství.

Jednoho dne jsme v poštovní schránce našli lístek s výzvou, že pokud chceme něco nakoupit, stačí to napsat na lístek a dát ho do schránky k našim sousedům. Jednou týdně nám udělali nákup ve městě. Já jim za to vždycky napekla koláče nebo dala králíka 😊 Postupně s výměnou nákupů se měnily i recepty, látkové roušky nebo knihy. Tento výměnný obchod s přebytky poté probíhal i s dalšími sousedy.

Řekla bych, že tato krize spojila naši ulici a snad i vesnici. Je tu řada nových a mladých rodin, které zde tráví jen večery nebo víkendy, protože pracují ve městě. Tím, že zůstali doma, zde museli žít a my se najednou touto cestou začali poznávat. Vím, kdo má rád štrůdl nebo jahodovou marmeládu, kdo má rád, jaké knihy, kdo má jaké koníčky… A všichni se hezky poznáváme 😊

Příběh manželů Novotných, kteří se zapojili do výzvy Milí senioři děkujeme. Budeme se těšit i na vaše příběhy!